Kateřina Burová

Fotbalu jsem se věnovala od mládežnických kategorií za rodný klub TJ Sokol Mosty u Jablunkova, později za dívčí tým MFK Vítkovice. Hrála jsem především na pozici stopera, nastupovala jsem ale i jako útočník nebo brankář.

Následoval přestup do klubu FC Baník Ostrava, který tehdy hrál 2. ligu. Tam jsem hrála jako defenzivní záložník. Obdržela jsem i pozvánku na reprezentační kemp do 19 let. To bylo vše, co jsem stihla…

Závodně jsem lyžovala na domácím kopci v Mostech u Jablunkova, od přípravky až po žákovské kategorie na republikové úrovni.

Podařilo se mi vybojovat 6. místo na MČR a 3. místo na Mistrovství Moravy ve slalomu. V prestižním závodě na Slovensku, O Goralský klobúčik, jsem se umístila na 5. místě.

Vše odstartovalo v 15 letech bolestí kotníku, zřejmě z přetížení. Lékaři příčinu neurčili. Po roční pauze jsem se vrátila ke sportu, už s pomocí léků od bolesti.

V 19 letech, na Vánoce 2021, jsem přestala chodit. K zarudlému, oteklému, na dotek bolestivému kotníku, se přidalo koleno. Po všech dostupných vyšetřeních nebyla stanovená diagnóza.

Noha byla střídavě teplá a červená, nebo fialová a chladná. Teplotní rozdíl byl i 12 stupňů. Rok a půl jsem doslova ležela, mé tělo nebylo ničeho schopné.

Začala léčba antibiotiky, která trvala celkem 2,5 roku. K tomu jsem užívala i silné léky z Austrálie, které ovšem nezabíraly. Dlouhodobou náročnou rehabilitací se podařilo rozhýbat alespoň koleno. Zachránila mi ho fyzioterapeutka, která odvedla obrovský kus práce.

V roce 2024 se kotník začal zhoršovat, což vedlo k častým hospitalizacím s antibiotickou infuzní léčbou a užíváním silných analgetik.

Prošla jsem ortopedií, revmatologií, chirurgií, rehabilitačními lékaři a mnoha fyzioterapeuty – navštívila jsem také lymfologa, infektologa, algeziologa i cévaře. Část léčby zahrnovala i alternativní medicínu, ovšem bez pozitivního účinku. Podstoupila jsem nespočet magnetických rezonancí, scintigrafií, USG, RTG a mnoho odběrů krve.

Nakonec jsem prošla i onkologii, následovala biopsie z kosti a čištění tkání kvůli rozjíždějícímu se septickému stavu. Stav se zkomplikoval trombózou a ještě větší, nesnesitelnou bolestí. Jako bych měla uvázanou ohnivou kouli u kotníku.

V květnu 2025, po 7,5 letech, určil algeziolog konečnou diagnózu… CRPS v posledním stádiu (velmi bolestivé neurologické onemocnění). Odeslali mě do Centra léčby bolesti, kde mi zavedli epidurální katétr (do budoucna lékaři uvažovali o neurostimulátoru). Ovšem i toto bylo s komplikací a bez účinku. Po 2 dnech se rozvinula infekce míchy, a tak místo nohy zachraňovali celé tělo.

V září se mi uzavřely tepny v postižené končetině a už nebylo na co čekat. Nohu mi vzali pod kolenem. Amputace byla poslední možnost, jak zlepšit kvalitu života.

Po amputaci bolest nevymizela, ale zmenšila se. Problém totiž nebyl tolik v noze samotné – vycházel z vyšších pater centrálního nervového systému. Stále užívám silné léky na bolest (včetně neuropatických bolestí).

CRPS – Complex Regional Pain Syndrome (komplexní regionální bolestivý syndrom). Vzniká nejčastěji po úrazu, sádře, operaci.

Je to onemocnění nervového systému, při kterém tělo vysílá do mozku neustálý signál bolesti, i když k tomu není fyzický důvod. Bolest není úměrná původnímu zranění. Čím dříve je syndrom diagnostikován, tím větší je šance na vyléčení.

Postižená končetina reaguje nepřiměřeně, objevuje se silná bolest, otok, změna barvy a teploty kůže, porucha citlivosti, postupná ztráta hybnosti.

Léčba zahrnuje farmakoterapii, včasnou a bezbolestnou rehabilitaci za účasti algeziologa a neurologa. Je vhodná i psychoterapie kvůli dlouhotrvající bolesti.

V pokročilejších stavech může být vhodné zavedení neurostimulátoru, který může ovlivňovat bolest a progresi onemocnění. Pacient musí projít zkušební aplikací léků a vyšetřením multidisciplinárního týmu. Léčba je totiž velmi nákladná, přesahuje půl milionu korun.

Amputace se u tohoto onemocnění neprovádí, bývá velmi ojedinělá kvůli velkému riziku zhoršení stavu. CRPS se může rozšířit do jiné části těla nebo i do zbývající končetiny, což poté znesnadňuje používání protézy.

Sport mě naučil vytrvalosti, disciplíně a nevzdávat se. Pomohl mi zvládnout roky bolesti, nejistoty a strachu. Lyžování pro mě bylo víc než jen sport – pomáhalo mi nevzdávat se.

Kvůli nemoci jsem musela přerušit střední zdravotnickou školu v maturitním ročníku. Díky učitelům a vedení školy jsem se mohla více zaměřit na léčbu – dostalo se mi obrovské podpory. S protézou budu moct dokončit poslední ročník.

Můj hlavní cíl je vrátit se do normálního života, být soběstačná a zvládat každodenní činnosti.

Mým snem je dostat se na Světové poháry, reprezentovat Českou republiku na Mistrovství světa i na paralympiádě. Je to zatím jen naděje, ne jistota. Ale právě proto má pro mě každý malý krůček obrovský význam. Sport je můj hnací motor.

Finanční dary budou využity na náklady spojené se zdravotní péčí, kompenzačními pomůckami a sportovní přípravu: